společnost Skanska vyvýjí v Praze více aktivit. Naše sdružení se účastní správních řízení k několika jí plánovaným stavbám, jsou to:
- Bytový dům Na dlážděnce
- obchodní centrum Skanska - Černý Most


Všechny tato řízení mají společné to, že při jejich vedení a při rozhodování úřady porušují zákon, kupodivu ku prospěchu společnosti Skanska

Ad Bytový dům Na dlážděnce
- v této věci vydal úřad městské části Prahy 8 (stavební úřad) stavební povolení v rozporu se zákonem, podrobnosti zde.
Rozbor ohledně neplatnosti územního rozhodnutí pro tuto stavbu - viz níže.

Ad obchodní centrum Skanska - Černý Most
tato stavba byla podle našeho názoru umístěna vrozporu súzemním plánem. Ministerstvo promístní rozvoj sice potvrdilo územní rozhodnutí vydané Odborem územního rozhodování Magistrátu hl. města Prahy, naše sdružení však proti tomu podalo žalobu.

---

k platnosti územního rozhodnutí:

          Jestliže by bylo dodatečně prokázáno, že na základě předmětného územního rozhodnutí bylo v minulosti vydáno stavební povolní, stále zůstává otázkou platnost daného územního rozhodnutí jako celku.

          Jestliže bylo vydáno stavební povolení na samostatně postavitelnou část stavby - vodovodní přípojku - pak z důvodu, aby tato stavba (u které není jisté, že vůbec byla zahájena její výstavba) byla postavena na základě i nadále platného územního rozhodnutí, je část územního rozhodnutí umísťující tuto vodovodní přípojku i nadále platná (§ 40, odstavec 1 stavebního zákona). Není však logický důvod k tomu, aby byl nadále platný i zbytek územního rozhodnutí, na jehož základě v dvouleté lhůtě žádné stavební řízení nebylo zahájeno.

          Smyslem územního plánování (a umísťování staveb je jeho součástí ) je podle § 1 zákona a podle § 2 odstavce 1 písmene e):

          Územní plánování soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území.
          Územní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území, zejména se zřetelem na péči o životní prostředí a ochranu jeho hlavních složek - půdy, vody a ovzduší.
          ...určuje zásady a podmínky pro věcnou a časovou koordinaci místně soustředěné výstavby jednoho nebo více stavebníků.

Tyto cíle jsou (krom jiných ustanovení) částečně realizovány také v § 41 odstavci 1 zákona - změna vnějších podmínek je důvodem pro změnu územního rozhodnutí. To, že se vnější podmínky v čase mění (a proto stavba, která je někde umístitelná dnes, nebude na tom samém místě umístitelná za několik let) se projevilo ve stanovení dvouleté lhůty platnosti územního rozhodnutí podle § 40 odstavce 1 (nejsou-li podniknuty kroky k započetí stavby - jako první podání žádosti o stavební povolení).

          Je-li územním rozhodnutím umístěno několik staveb, které lze postavit samostatně, není logický důvod k tomu, aby požádání o stavební povolení na jednu z nich, navždy zplatnilo územní rozhodnutí i pro jiné, tímto územním rozhodnutím také umístěné stavby, u kterých však nebylo nikdy požádáno o vydání stavebního povolení.

          účel dvouleté lhůty platnosti územního rozhodnutí
Časová lhůta po kterou se nepředpokládá, že by mohlo dojít k tak výrazným změnám v území, které by přitom nešlo při územním řízení odhadnout je zákonodárcem explicitně stanovena - jsou to 2 roky, po které je územní rozhodnutí platné bez dalšího. Není-li využito, pak po vypršení této lhůty platnosti pozbývá. Toto má dva důvody (konkretizace výše uvedených cílů územního plánování):

1)       zohlednění možných změn podmínek v území - za dobu delší než dva roky se mohly změnit podmínky v území a tedy je potřeba navrhovanou stavbu znovu posoudit z hlediska cílů územního plánování a takovéto posouzení je i předmětem případného řízení o prodloužení platnosti územního rozhodnutí (§ 40 odstavec 3);
2)       předvídatelnost rozvoje území pro majitele okolních nemovitostí - představme si, že majitel zahrady (uprostřed samých jiných zahrad) zvažuje, jestli má na ní postavit rodinný dům anebo něco jiného. Jak by se mohl rozumně rozhodovat za situace, že by na sousední zahradě byla již 20 let platně umístěna (a žádný další krok by nebyl realizován) továrna s chemickou výrobou, na jiné vedlejší zahradě by 15 let byla umístěna školka a na dalších dvou by 10 let byly umístěny rodinné domy - a ani u jedné z uvedených umístěných staveb by dosud nebylo požádáno ani o vydání stavebního povolení a nebylo by ani jisté, že kdy bude nebo že nebude požádáno. Ani pozice stavebního úřadu, který by v takovémto území plném imaginárních (ale platně umístěných) staveb měl v řízení posoudit jejich vlivy na stavbu nově umísťovanou a naopak, by nebyla záviděníhodná. Ještě závažnější by byla situace, když by územní plán předpokládal v nějaké čtvrti postavení jen jediné školy a ten, komu by na ní bylo vydáno územní rozhodnutí, by již 15 let nic nedělal a škola by chyběla. Toto by sice bylo možné řešit změnou územního plánu a umožnit umístění dvou škol. Bylo by však smysluplné a byl by naplněn cíl územního plánování "komplexně řešit" a "věcně koordinovat", když by pak byla zahájena stavba dvou škol vedle sebe najednou? Ne, nebylo - a proto je třeba, aby územní rozhodnutí ztratilo platnost, není-li v určité lhůtě využito.
- Je zřejmé, že stanovení dvouleté lhůty umožňuje naplnění smyslu a cílů územního plánování.

          samostatné posuzování platnosti částí územního rozhodnutí týkajících se funkčně oddělitelných staveb
Avšak aby toto naplnění cílů územního plánování bylo skutečně umožněno, je nutné, aby zákonem daná dvouletá lhůta platila zvlášť pro různé stavby byť umístěné jediným územním rozhodnutím. Uvedu extrémní příklad: to že bylo požádáno o stavebního povolení na vodovodní přípojku pro květinový stánek (čímž je neomezeně zplatněna ta část územního rozhodnutí, kterou je tato přípojka umístěna) neznamená, že by měla být i nadále platná ta část (toho samého) 30 let starého územního rozhodnutí, kterou je vedle umístěna nádrž na vodu pro parní lokomotivy a o jejíž stavební povolení dosud nebylo požádáno. Anebo je-li jedním územním rozhodnutím umístěn areál obsahující chemickou továrnu a malou prodejnu zeleniny plánovanou pro zaměstnance chemičky i pro nedaleké rodinné domy, postavena byla jen prodejna, ale továrna ne, prodejna dobře slouží majitelům rodinných domů - je v souladu s cíly územního plánování (soustavné a komplexní řešení funkčního využití území, věcná a časová koordinace výstavby, zabezpečování trvalého souladu hodnot v území, určování zásad a podmínek pro věcnou a časovou koordinaci místně soustředěné výstavby jednoho nebo více stavebníků), aby kdykoliv mohlo dojít ke stavbě továrny bez posouzení jejího umístění v zcela změněném okolí? Ne - a proto musí být ta část územního rozhodnutí týkající se chemické továrny neplatná, ačkoli část týkající se prodejny zeleniny platí. Toto je důsledek funkční "oddělitelnosti" staveb umístěných jedním územním rozhodnutím.

          funkční oddělitelnost staveb v rámci jednoho územního rozhodnutí
V případě prodejny zeleniny a továrny je tato oddělitelnost zřejmá. Zákon nestanovuje explicitně kriterium oddělitelnosti částí územního rozhodnutí pro různé stavby, pro které by dvouletá lhůt měla být počítána samostatně. Rozdělitelné je nejspíš i územní rozhodnutí umísťující opěrnou zeď a někde vedle ní rodinný dům - to, že postavím opěrnou zeď, že je v souladu s cíly územního plánování, že bych i po dalších 20 letech mohl na základě tohoto územního rozhodnutí požádat o povolení stavby umístěného rodinného domu, když mezitím hned pod opěrnou zdí byla postavena dálnice...

          Není-li zákonem explicitně stanoveno kriterium, a to není, nezbývá než aby stavební úřad posuzoval každý konkrétní případ jednotlivě - jako základní vodítko by mohl vzít skutečnost, jestli lze dané územní rozhodnutí realizovat postupně, na základě různých stavebních povolení: u novostavby je zjevně vydání stavebního povolení na stavbu střechy nesmyslné bez vydání stavebního povolení na základy a zdi.

          S ohledem na výše uvedené vyplývají konkrétně v případě bytového domu Na Dlážděnce následující 2 možnosti:

1)      Jestliže v případě bytového domu Na Dlážděnce bylo vydáno samostatné stavební povolení na vodovodní přípojku (a jeho účinnost nebyla vázány na vydání stavebního povolení jiné části stavby), pak se nejspíš jedná o oddělitelnou stavbu a požádání o vydání stavebního povolení na tuto přípojku není důvodem pro zplatnění celého územního rozhodnutí (nad dvouletou zákonnou lhůtu). Tedy územní rozhodnutí je nadále platné jen v té části, kterou je umístěna vodovodní přípojka a zbytek územního rozhodnutí je neplatný.

2)       Jestliže by ale stavebník tvrdil, že vodovodní přípojka není oddělitelnou stavbou, a že je sama o sobě nesmyslná, pak stavební úřad pro tuto stavbu vůbec neměl vydat stavební povolení (či jeho účinnost měla být vázána na nabytí právní moci stavebního povolení na zbytek stavby, tvořící s touto přípojkou logický a užitný celek) a jestliže ho vydal, a právní předchůdce dnešního navrhovatele o takovéto stavební povolení požádal (jako že ano), pak se jednalo o účelový krok mající za cíl dosažení zplatnění územního rozhodnutí na celou nerozdělitelnou stavbu, ač přitom nebylo požádáno o vydání stavebního povolení na ní jako celek - tedy o krok obcházející ustanovení § 40 odstavce 1 - krok mající za cíl narušit smysl a cíle územního plánování a tedy krok, který je podle § 39 občanského zákoníku neplatný. Na základě takto neplatného návrhu na vydání stavebního povolení ani nemohlo být vydáno platné stavební povolení a územní rozhodnutí jako celek je tedy neplatné (s ohledem na uplynutí dvouleté lhůty).

          Ať platí varianta 1) či varianta 2), územní rozhodnutí je neplatné z části, kterou je umístěna samotná stavba bytového domu Na Dlážděnce.

V Podolí, 22. května 2002

Pavel Černohous