Výstavba megalomanské administratvně-obchodní budovy na místě dnešního parku. Jedná se
vytváření dalšího cíle dopravy na dnes již značně přetíženémn místě --- křižovatce ulic
Vršovické a U Slávie. Zástavbou tohoto parku vysokou budovou by zároveň došlo k dokončení
uzavření Vršovické ulice do "kaňonu" čímž by se výrazně zhoršilo její provětrávání a tím i
ovzduší pro obyvatele v jejím okolí.
V této kauze jsme sice dosáhli částečného úspěchu ---
vrchní soud zrušil právní moc umístění stavby Obchodně kulturního centra EDEN
více viz zde,
avšak Loxia porušujíce zákony staví...
O této kauze napsali:
Ekonom, 9. 1. 2003
Stačí razítko a z parku je parkoviště
komplexní přehled vývoje této kauzy zpracoval pro
Econnect
Jan Bouchal, následuje zkrácená verze tohoto
přehledu:
Jako houby po dešti rostou po celé republice velká nákupní centra. Praha jakoby byla tím
bájným paloučkem každého houbaře, páté Tesco, třetí Carrefour, Kaufland, desátý Albert. Stává se nepsaným pravidlem, že novým obchodním centrům padne za oběť poslední ostrůvek zeleně v okolí. Ostatně není divu - stavět na zelené louce je levnější a jednodušší.
Přejí si obyvatelé nové obchodní domy? Ptá se jich někdo? Nezatíží nové stavby příliš jejich životní prostředí? Na čem závisí rozhodnutí úředníků? Dá se ovlivnit? Nebo obejít?
Občany a ekology nebereme vážně
Stejnou strategii zvolila také firma Carrefour se svým novým obchodně-kulturním centrem (OKC)
Eden v Praze Vršovicích (
mapka).
Jeden z mála parků přímo před známým kulturním domem Eden musí ustoupit supermarketu,
administrativní budově a kulturnímu centru.
Zelenou dala záměru investora
radnice Prahy 10,
čímž "vyřešila" hned několik svých problémů najednou. Zbavila se zanedbané zeleně - starost o ní by přece znamenala výdaje, výhodně pronajala své pozemky a odsunula řešení vleklého sporu s nájemcem kulturního domu.
Stavba začala přesto, že projekt nebyl správně
posouzen z hlediska vlivů na životní prostředí,
stavební úřad postupoval podle neplatného územního plánu a územní rozhodnutí vydala podjatá úřednice, jejíž bratr sháněl pro investorskou firmu některá dílčí povolení. Nepomohlo ani zrušení územního rozhodnutí, které z důvodu několikanásobného překročení zákona
zrušil nejprve Vrchní soud
(viz
rozsudek)
a později znovu ministr pro místní rozvoj Pavel Němec (viz
rozhodnutí).
Připadalo nám to absurdní
S nápadem proměnit park v Edenu na nákupní centrum přišel Carrefour v roce 1997, kdy se jím poprvé zabýval úřad městské části Praha 10. O rok později se o projektu dozvěděli obyvatelé okolo stojících domů a jak potvrzuje Ing. Jiří Janda ze sdružení
Zdravý život,
nechtěli tomu v první chvíli vůbec věřit.
„Připadalo nám absurdní, že by měla zaniknout jediná zelená plocha v okolí,“ vzpomíná pan Janda.
S několika sousedy založil pan Janda občanské sdružení Zdravý život, především proto aby se mohli účastnit správních řízení a pokusit se plánované výstavbě zabránit.
Petici
odmítající projekt OKC Eden, kterou připravili členové sdružení, podepsalo během několika měsíců na tisíc občanů. Hlavním argumentem proti stavbě bylo očekávané zhoršení životního prostředí, které na tom není nejlépe již dnes, především kvůli nadměrné automobilové dopravě a nedostatku zeleně v této lokalitě.
Historie kauzy v bodech
-
obvodní úřad městské části Praha 10 (ObÚ Prahy 10) uvažuje o komerčním využití plochy od roku
1997
-
1998 se o záměru dozvěděli občané
-
7. 1. 1999 – veřejné projednání posudku vlivů stavby na životní prostředí – kritické připomínky Odboru životního prostředí (OŽP) Prahy 10 a Magistrátu hl. m. Prahy, zástupce Ministerstva životního prostředí (MŽP), občanů a občanských iniciativ
-
1. 6. 1999 vydalo MŽP negativní stanovisko o hodnocení vlivů na životní prostředí
-
18. 6. 1999 – projektant provedl změny projektu (snížení parkovacích míst z 1300 na 850, vytvoření nových parkových ploch v jiné lokalitě, finanční příspěvek na odklon tranzitní dopravy z lokality EDEN)
-
otevřena zůstává otázka výstavby vysoké (35 m) administrativní budovy na ploše
současného parku
-
18. 10. 1999 vydal OŽP Prahy 10 nesouhlasné stanovisko z hlediska ochrany ovzduší – odbor nepovažuje změny v projektu za podstatné a upozorňuje, že by bylo možné se stavbou souhlasit v případě, že by se snížili obchodní plochy a upustilo se od výstavby administrativní budovy
-
23. 11. 1999 vydal OŽP Prahy 10 souhlasné stanovisko s odůvodněním dalších změn v projektu, přesto že požadavek na upuštění od stavby administrativní budovy splněn nebyl – podle ústních informací z OŽP Prahy 10 byl činěn nátlak na zástupkyni tou dobou nepřítomného vedoucího odboru a na závěr ji údajně bylo nařízeno písemně tajemníkem ObÚ Prahy 10 podepsání souhlasného stanoviska OŽP Prahy 10
-
11. 2. 2000 vydal Odbor územního rozhodování územní rozhodnutí, aniž vyčkal splnění svého opatření – údajně na základě nejasného jednání OÚR a OŽP Magistrátu hl.m. Prahy proti územnímu rozhodnutí podali odvolání občanská sdružení Zdravý život, STUŽ, Zelený kruh a subjekt SK Slavia
-
7. 6. 2000 ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) odvolání zamítlo
-
4. 7. 2000 občanská sdružení podala podnět k přezkoumání rozhodnutí MMR
-
29. 8. 2000 občanská sdružení podala žalobu k Vrchnímu soudu
-
investor (Eden development) však na rozhodnutí soudu, které by potvrdilo legálnost územního rozhodnutí, nečeká – požádal stavební úřad Prahy 10 o stavební povolení na provedení přeložek infrastruktury
-
přestože OŽP odmítl vydat stanovisko k dílčím částem projektu, ale chce jej posoudit jako celek, je ze samotné žádosti zřejmé, že investor volí tzv. „salámovou strategii“. V obavě, že by nemusela stavba jako celek být schválena, snaží se postavit alespoň dílčí části a získat tak argumenty pro dokončení stavby celé. Tedy obejít „osalámovat“ sporné části stavby.
-
léto 2002 vydáno stavební povolení pro celou stavbu, zároveň však
vrchní soud zrušil
odvolací rozhodnutí MMR v rámci územního řízení a dal tím za pravdu odpůrcům stavby. Územní rozhodnutí tak přestalo být pravomocné a MMR musí v odvolacím řízení znovu rozhodnout. Než se tak stane jsou všechny pozdější rozhodnutí protizákonné a stejně tak jakékoliv stavební práce.
-
investor zahájil přípravné práce pro přeložení inženýrských sítí
-
Česká inspekce životního prostředí udělila stavebníkovi pokutu 50 000 Kč za
nezákonné pokácení dřevin
-
říjen 2003 – ministr pro místní rozvoj Němec dal v mimoodvolacím řízení za pravdu občanským sdružením a znovu zrušil odvolací rozhodnutí MMR v souvislosti s územním rozhodnutím
-
říjen 2003 – vykácen park v Edenu
-
Ateliér pro životní prostředí podává podněty ke zrušení stavebních povolení ke stavbě OKC
Očekávané negativní důsledky OKC Eden
-
zvyšování dopravního zatížení lokality;
-
znečištění ovzduší větráním podzemních garáží, problematická může být také hluková zátěž ventilace;
-
zábor parku, jehož posláním je vytváření rozptylového prostoru pro škodliviny, zvlhčování vzduchu, snižování prašnosti, pohlcování dopravního hluku a estetický vjem.
Starat se o svou zeleň
I když hlavního cíle - záchrany parku - se občanským sdružením dosáhnout nepodařilo, neznamená to, že několikaleté snažení desítek lidí vyšlo naprázdno. Přinejmenším rozkrytí některých nezákonných praktik a dotažení právních kroků do jasných výsledků je cenným vítězstvím občanské společnosti. Nenahraditelnou úlohu v kauze sehrála média. Tlak novinářů na politiky a úředníky výrazně přispěl například k radikálnímu rozhodnutí ministra Němce.
Přítomnost občanských sdružení v jednotlivých správních řízeních pomohla prosadit přísné podmínky pro realizaci stavby. Příkladem je rozsáhlá náhradní výsadba za pokácené stromy v parku nebo vysázení malého parku Na Bohdalci přímo investorem a další ústupky v projektu. Velmi cenné budou jistě zkušenosti jednotlivých aktérů pro jiná občanská sdružení, řešící podobnou problematiku ve svém regionu.
Je pravda, že park v Edenu nebyl z nejnavštěvovanějších a ani nejhezčích. Nehledě na to, že velké území v těsném sousedství parku bylo zcela zdevastováno a ponecháno svému osudu, což přinášelo problémy. Je však nepochopitelné, proč vedení radnice nevyužilo prostor v Edenu k vybudování moderního parku s dětským hřištěm, s altánkem, jezírkem, sportovní plochou atd. V důsledku by se taková investice mnohonásobně vyplatila finančně i politicky. Bohužel je mezi představiteli měst a obcí stále rozšířen pocit, že občané uvítají raději další supermarket a multikino, než krásné místo k odpočinku, nové stromy a bezpečné místo pro jejich děti.
Správa obecního majetku je však také téma pro občany. Smutným faktem je, že o park v Edenu se léta nestarali nejen úředníci a politici, ale ani ti v okolí bydlící občané. Je na místě klást si otázky: proč vzniklo občanské sdružení až ve chvíli ohrožení parku? Proč už dávno neexistuje silné sdružení občanů, schopné sehnat finanční podporu, starat se o park dobrovolně nebo nutit pasivní radnici k činnosti? Zničení parku v Edenu je vlastně symbolická výzva všem. Připomenutí, že veřejný prostor potřebuje naši účast stále, protože po příchodu
investora už bývá často pozdě.
Jan Bouchal pro
Econnect
celý text naleznete na
http://kauzy.ecn.cz