výklad k právu navrhnout formu zpřístupnění informace
k zákonu o právu na informace o životním prostředí č. 123/1998 Sb.
Tento výklad byl zhotoven jako odpověď na otázku, jestli za "závažný důvod" (§ 6 odstavec 2 zákona), pro který nelze zpřístupnit informaci formou kopie ač jinak je písemnost dána k nahlédnutí a k opisování, je možno označit smluvní ujednání mezi zhotovitelem písemnosti (např. zpracovatel studie) a orgánem povinným poskytnout informaci (např. obecní úřad), podle kterého "kopie lze poskytovat jen se souhlasem zhotovitele".
Právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí je ústavním právem zaručeným Listinou základních práv a svobod (čl. 35, odstavec 2). Konkretizace realizace tohoto práva je dána podústavním zákonům. Tyto musí být v souladu s ústavním pořádkem České republiky a proto i omezení ústavního práva na informace o životním prostřed je možné jen zákonem a v souladu ostatními ústavními ustanoveními (při splnění zákonem výslovně uvedených podmínek anebo zákonem výslovně předpokládaným právním aktem - projevem vůle).
Zákon v ustanovení § 2 písmenu c) stanoví formy zpřístupňování informací; mezi nimi je uvedeno i pořizování opisů, případně kopií z písemností. Tím je obecně stanoveno (konkretizováno ústavní právo), že ústavní právo na informace o životním prostředí je realizováno krom jiných forem též formou poskytování kopií písemností.
Ustanovení § 6 dále dává žadateli o informace právo volby formy zpřístupnění informace - tedy dává mu právo požadovat kopie písemností. A protože se jedná o realizaci ústavního práva (základního lidského práva), může být právo zvolit formu zpřístupnění informace omezeno pouze zákonem (v zákonem výslovně předpokládaných případech) - konkrétně samo ustanovení § 6 předpokládá omezení práva volby, jestliže použití zvolené formy (nebo způsobu) nelze ze závažných důvodů využít.
Vyvstává tak otázka, co vše lze považovat za závažné důvody.
Co se týče kopií písemností, je v podstatě zodpovězena ustanovením § 10 odstavce 2 - jediným závažným důvodem pro neposkytnutí informace formou kopie písemnosti (listiny) je skutečnost, že to není provozně možné (to buď absolutně - když povinný orgán vůbec nemá kopírovací přístroj, anebo relativně, jestliže je porouchán, nejde proud anebo došel papír - povinnost poskytnout kopie je tak "odsunuta" do času po odstranění těchto závad)
Tímto je, alespoň co se týče zpřístupnění informací formou poskytování kopií písemností, jednoznačné, že
"závažným důvodem pro nevyužití zvolené formy" (tj. takto zákonem umožněné omezení ústavního práva) není projev vůle třetí osoby (původce informace).
K obecnému významu slov, že "takové formy
nelze ze závažných důvodů
využít".
- slova "nelze využít" označují faktickou (objektivní) nemožnost, ne omezení vyplývající z projevu vůle třetí osoby (tj. subjektivní podmínění);
- je-li někde zákonem přepokládána možnost projevit vůli, je to i tak výslovně upraveno, obzvláště projev vůle, mající za následek omezení ústavního práva, musí být zákonem výslovně přepokládán a umožněn;
- v případě omezení přístupu k informacím jako takovým, je možnost projevení vůle výslovně upravena*), tedy i z argumentace "a majore ad minus" vyplývá, že není-li výslovně zákonem dána třetí osobě možnost omezit formu zpřístupnění informace svou vůlí, pak tato možnost zde není.
Odmítnutí poskytnout informace v požadované formě, přestože vyhovět lze (zdůvodněné jakkoli, třeba i vůlí třetí osoby) je porušením práva na informace (nezákonným omezením) a je na místě se proti takovému postupu bránit opravným prostředkem, popřípadě žalobou.
Výše uvedené má následující dopad do smluvního práva:
- neplatná jsou ta smluvní ujednání, která jsou v rozporu se zákonem (tj. ta která váží poskytování kopií písemností na souhlas třetí osoby přestože jinak orgán má povinnost dané informace poskytovat), viz § 39 občanského zákoníku;
- tato ustanovení smluv jsou proto neaplikovatelná a nelze na jejich základě odmítnout poskytnutí kopií písemností;
- třetí osoba nemůže uplatňovat smluvní sankci vůči orgánu z "porušení" neplatných smluvních ustanovení. Tedy za poskytnutí kopií písemností, které jsou informací o životním prostředí, nelze orgán, který je poskytnul nijak stíhat.
K výše uvedenému je třeba poznamenat, že vláda České republiky svým usnesením ze dne 6. září 2002 č. 875 schválila
metodický pokyn ke sjednocení postupu orgánů veřejné správy při zajištění práva na poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb.
o svobodném přístupu k informacím. Tento metodický pokyn je závazný i pro orgány samosprávných územních celků v případech, kdy vykonávají přenesenou působnost. Podle čl. 11 pokynu "Povinný subjekt poskytuje informace nahlédnutím do spisu, v takovém případě pořídí povinný subjekt kopii, bude-li si to žadatel přát, nebo mu umožní udělat si poznámky". Tedy ač zákon č. 106/1999 Sb. nemá na rozdíl od zákona tak striktně stanoveno právo volby formy zpřístupnění informace, je vládou závazně vykládán tak, že (v případě poskytnutí informace jako takové)
poskytnutí kopií (tedy forma poskytnutí informace)
záleží na přání žadatele a nijak nepřipouští uplatnění vůle třetí osoby (původce informace). Podrobněji k zákonu č. 106/1999 Sb. viz
samostatný rozbor
*) Omezení přístupu k informacím vůbec, záležející na vůli třetí osoby (tedy někoho jiného, než je žadatel o informace a orgán, povinný informace poskytovat) je zákonem výslovně upraveno, například:
- zcela zjevně v ustanovení § 8 odstavce 2 písmene a), avšak možnost uplatnit vlastní vůli je třetí osobě dána jen za podmínky, že tato osoba nebyla podle zákona povinna předat tuto informaci orgánu;
- také podle § 8 odstavce 1 písmene d), neboť existence obchodního tajemství je vázána na vůli příslušné osoby danou informaci utajovat, avšak musí být zároveň splněny všechny podmínky pro existenci obchodního tajemství (samotná vůle nestačí) a zároveň se nesmí jedna o případ podle ustanovení § 8 odstavce 4, který výslovně omezuje odmítnutí poskytnutí informace z důvodu ochrany obchodního tajemství;
výše uvedené případy možnosti projevit vůli vždy umožňují odepřít zpřístupnění informace vůbec jako takové.
Toto vůlí třetí osoby odůvodněné omezení ústavního práva na informace o životním prostředí je možné jen proto, že možnost omezení a jeho podmínky jsou zákonem výslovně upraveny. Uplatnění vůle třetí osoby v případech, které zákon nezná, je porušením zákona.
V Podolí dne 24. února 2003
Mgr. Pavel Černohous