Občanské sdružení, splní-li zákonné podmínky (existence sdružení jako právnické osoby, ochrana přírody a krajiny jako hlavní cíl podle stanov, oznámení účasti v řízení - podrobněji viz separát 2.4 Účast veřejnosti ve správních řízeních je účastníkem řízení o odstranění stavby. Skutečnost, že § 97 stavebního zákona, vymezující okruh účastníků některých dalších řízení vedených podle stavebního zákona (řízení podle § 85 až § 96 a mezi nimi i řízení o odstranění stavby) výslovně neobsahuje odkaz, podle kterého "účastníky řízení jsou dále ti, o kterých tak stanoví zvláštní zákon", nijak nebrání účasti občanských sdružení v těchto řízeních --- z neexistence odkazu nelze usuzovat na neplatnost (vůči stavebnímu zákonu speciálního) ustanovení § 70 odstavce 2 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

podrobněji:

Některé stavební úřady nechtějí připustit účast občanských sdružení v řízeních o odstranění staveb. Proti takové praxi je nutno se bránit. Řízení o odstranění stavby (kdy je však vetšinou nakonec rozhodnuto o jejím dodatečném povolení) totiž může být vyvoláno úmyslně --- stavebník začne s výstavbou bez stavebního povolení a dokonce i bez rozhodnutí o umístě ní stavby, tím je započata stavba. Stavební úřad buďto sám od sebe, nebo na cizí podnět zahájí řízení o odstranění stavby, tím je však podle praxe stavebních úřadů vyloučeno vedení řízení o umístění stavby a také řízení o povolení stavby (tedy řízení, v nichž není zpochybňována účast občanských sdružení). Tedy, kdyby se občanská sdružení nemohla účastnit tohoto řízení o odstranění stavby, jednalo by se o "účinnou metodu", jak stavebník může obcházet práva těchto sdružení, jak se zbavit účastníka, který by třeba vznášel námitky vůči jeho budovatelskému záměru. Některé stavební úřady vycházejí v této věci stavbníkům vstříc.

Tento svůj nezákonný postup opírají stavební úřady o argumentaci, že okruh účastníků řízení o odstranění stavby je vymezen v ustanovení § 97 stavebního zákona. Skutečně, toto ustanovení neoznačuje občanská sdružení za účastníky řízení - to však nečiní žádné ustanovení stavebního zákona a přesto nejsou pochyby o účasti občanských sdružení na příklad v územních řízeních. Stavební úřady dospívají k nesprávnému rozhodnutí v důsledku izolované aplikace tohoto jediného ustanovení. Právní řád (už jen z obsahu slova "řád") je však systém mezi sebou provázaných, na vzájem se doplňujících ustanovení.

Stavební úřady zcela opomínají existenci zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Tento ve svém ustanovení § 90 odstavce 4 je speciálním předpisem vůči stavebnímu zákonu jako předpisu obecnému. Z toho vyplývá, že ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb. se použije při určování okruhu účastníků všech řízení vedených podle stavebního zákona.
Stavební úřad tak při zjišťování okruhu účastníků musí aplikovat jak ustanovení stavebního zákona týkající se daného řízení tak zároveň i ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb. V případě, že by tato ustanovení byla v rozporu (a to nejsou), použije se přednostně ustanovení speciální (tedy § 70 zákona č. 114/1992 Sb.). V případě § 97 stavebního zákona však ani uvedená ustanovení v rozporu nejsou - ustanovení § 97 stavebního zákona určuje některé účastníky řízení a ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb. jejich okruh rozšiřuje o občanská sdružení (při splnění zákonných podmínek).
Stavební úřady se nejspíš domnívají, že z neexistence výslovného odkazu na zvláštní předpis vyplývá, že žádné takové aplikovatelné speciální ustanovení neexistuje. V tom se, však mýlí a tento omyl je důvodem věcné nesprávnosti jejich nezákonného rozhodování o neúčasti občanských sdružení. Stavební úřad snad může být zmaten tím, že některá jiná ustanovení stavebního zákona obsahují takový výslovný odkaz - avšak pro aplikaci speciálního ustanovení není z podstaty struktury právního řádu nutná existence výslovných odkazů na všechna možná speciální ustanovení. Ze skutečnosti, že některé ustanovení obsahuje obecný odkaz na jiná možná, vůči nim speciální ustanovení, nelze a contrario dovozovat, že takový odkaz musí být použit vždy.

v Podolí, 4. června 2003
Mgr. Pavel Černohous